Konvikt svatých Andělů, Telč

La storia della città di Telč

Benvenuti nella regione, a piedi, il Hussiti, ospite di Giorgio di Podebrady e di Albrecht Wallenstein, svedesi e soldati di Napoleone. Nella regione, in cui - come il vecchio adagio - termina con il pane e inizia pietre, ma in cui le persone lavorano e la natura della loro persistenza, creato insieme al paesaggio, che per trovare un altro luogo - il paesaggio della piccola scala e la dimensione umana.

Dominanty kraje

Nejvyšší vrchol Vysočiny Javořice (837 m n.m.) a hrad Roštejn Vás upoutají už zdaleka. 700 let starou lípu v Praskolesích možná budete trochu hledat, ale až ji najdete, užasnete nad jejími rozměry. Ke zřícenině hradu Štamberka sice vede asfaltová cesta, ale doporučujeme vydat se raději pěšky, z „podhradí“ – člověk si pak lépe vychutná pocit „dobyvatele“. Kousek od Štamberka je lom s kvalitní žulou, podobnou jako v Mrákotíně, kde byl v roce 1923 vylomen kámen – monolit, který dnes zdobí 3. nádvoří pražského hradu. Iniciátorem tohoto záměru byl slovinský architekt Josip Plečnik. Krajina je poseta rybníky, zakládanými od dávných dob k chovu ryb a zadržení vody na pohon mlýnů. Mlýny po nástupu elektřiny ztichly, některé úplně zanikly, ale ten největší z nich se po své nedávné rekonstrukci stal luxusním hotelem a centrem golfu…Lesy, vysázené z hospodářských důvodů dnes zvou k odpočinku, procházkám i výletům na kole či sběru hub, malin, ostružin a borůvek...Venkovské silničky, lemované stromořadími jeřábů i dobře značené stezky pro pěší a cyklisty vás povedou neokázale krásnou přírodou, kde samota neznamená osamělost, ale spočinutí a klid. Najdete zde i rozličná řemesla. Místní tvůrci přeměňují kov, dřevo, hlínu či kámen v užitek a krásu. Pokud budete chtít, v některých místech se k nim můžete připojit.

Základní historický přehled

Podle místní pověsti je založení Telče spojováno s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad českým Břetislavem r. 1099. Na paměť bitvy prý založil vítěz kapli, později kostel a osadu, dnešní Staré Město. Historicky doložená je teprve zpráva o zeměpanském dvorci a strážní věži s kostelíkem – sídle královského správce. Toto královské zboží Telč vyplatil Karel IV. nejprve ze zástavy (1335) a později za pohraniční hrad Bánov (1339) s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště. Rozvíjející se město, obdařené již od Karla IV. právem hrdelním a výročními trhy, trpělo v dalším čase požáry (1386 vyhořela celá západní polovina náměstí včetně kostela a radnice) a později husitskými bouřemi. Podle městské kroniky, založené 1359 ( a později ztracené), byla Telč – kromě hradu – dobyta 1423 husitským vojskem pak Janem Hvězdou z Vícemilic. Město se dlouho vzpamatovávalo, i když získalo v 15. století další privilegia (jarmark, vaření piva, prodej soli).

V polovině 16. století se ujímá telčského panství Zachariáš z Hradce a nastává doba rozkvětu pro hrad i město. Osvícený a bohatý velmož (též díky sňatku s Kateřinou z Valdštejna) přestavuje velkoryse gotický hrad a přistavuje renesanční zámek. Italští řemeslníci povolaní na zámek pomáhají měšťanům přestavět gotické příbytky a úhledné domy se štíty a podloubím. V té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, založeny cechy, nové rybníky, nový způsob hospodaření. Zachariáš i ostatní z Hradeckého rodu umírají bez mužských potomků a tak Lucie Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč (i na Hradec) r. 1604 svého manžela Viléma Slavatu (známého místodržícího z pražské defenestrace r. 1618) a s ním nový rod.

Panování Slavatů je poznamenáno třicetiletou válkou. Telč i celý kraj trpí pod švédskými (ale i císařskými) vojsky. Město bylo r. 1645 i krátce obsazeno a vyrabováno Švédy. Panství spravovali mužští členové rodu (Vilém, Jáchym Oldřich, Ferdinand Vilém), do telčské historie se však nejvýrazněji zapsala vdova po prostředním z nich – Františka, roz. hraběnka z Meggau. Povolala do Telče jezuity, dala pro ně postavit kolej přímo proti zámku (1655), kostel Jména Ježíš (1667), přestavuje bývalou sladovnu pod farním kostelem v konvikt sv. Andělů (jakousi chrámovou hudební školu), zakládá nový hřbitov na Podolí (1676). V té době je založeno i jezuitské latinské gymnázium, lékárna a meteorologická stanice. Také Slavatové umírají bez mužských potomků a poslední syn Františky, Jan Karel Jáchym, generální představený karmelitánského řádu, se přes papežský dispens odmítá vrátit na rodové statky.

V Telči nastupuje rod Lichtensteinů – Kastelkornů, ale už první z nich – František Antonín (postavil kostel sv. Jana Nepomuckého a rozšířil kapli sv. Vojtěcha) – umírá 1761 bez mužského dědice. Příbuzný po přeslici, Alois hrabě Podstatský, spojuje 1762 erby obou rodů. Podstatští –Lichtensteinové hospodařili pak v Telči až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu vysídleni do Rakouska.

18. století je poznamenáno nejprve vrchnostenským útiskem, poté však nastává vzestup měšťanského stavu a majetnější měšťané si krášlí město kašnami, mariánským sloupem, sochami a kaplemi. V druhé polovině století přicházejí jozefínské změny: 1773 je zrušen jezuitský řád (z koleje se stávají kasárna), o rok později gymnázium, 1785 kostel sv. Ducha a další kaple. Nastává germanizační období ve školách, ve veřejném životě i v rodinách.

Počátek 19. století je ve znamení industrializace. V bývalém Slavatovském dvoře vzniká Langova továrna na sukna, která měla až 600 zaměstnanců. Druhá půle 19. století přinesla posun v národním uvědomění. Důležitou roli hrály školy, od 60. let již české, včetně nižší reálky, založené 1852. Díky učitelům a profesorům i dalším, kteří tu působili (nakladatel Šolc aj.), vznikaly spolky (Občanská beseda, Omladina, Sokol, Národní jednota) a Telč hrála významnou roli v celém jihozápadním moravském regionu.

Postavením železnice z Kostelce do Telče 1898 a jejím propojením přes Slavonice do rakouské Švarcenavy skončila i komunikační izolace města. Rozproudil se nový kulturní i hospodářský život. Telč ožila a rostla. Uvnitř mezi rybníky a branami si však podržela půvabnou tvář Zachariášových časů. To je také důvod, proč bylo historické jádro města zapsáno v r. 1992 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Z vybraných pověstí:

O Telčské radnici

Město Telč se jako jedno z nemnoha měst na Moravě mohlo chlubit už v 15. století tím, že mělo svou radnici. Přízemí budovy bylo vybudováno z kamene, což dosvědčuje sloup uprostřed bývalého mázhauzu. Nádherné šroubovitě točené tělo sloupu připomíná pozdně gotický základ této stavby. Je pravděpodobné, že jako většina domů na náměstí, měla i radnice patro dřevěné.

O této radnici se vypráví, že v dobách válek uprostřed 15. století se zmocnil Telče houfec husitských bojovníků. Protože Telč byla většinou katolická a také páni radní byli katolíci, kladli husitům odpor a nechtěli se jen tak vzdát. Tu vtrhli husité do radnice a vyhodili pány radní z oken ven na náměstí. Zopakovali si u nás to, co už mělo v Praze r. 1420 svou premiéru a Telč měla svou defenestraci.

Ve starých listinách se dočteme, že telčská radnice byla roku 1499 zničena výbuchem prachu, který byl schovaný ve sklepě a nějakou neopatrnosti se vzňal. Lidová pověst klade tuto událost do doby o něco pozdější. Vypráví se, že městská rada v Telči chtěla slavně přivítat na svět právě narozeného Petra Voka, posledního mužského potomka významného rodu Rožmberků, příbuzných pánů z Hradce, vládnoucích na Telči. Uchystali na radnici hostinu. Pod masem, zvěřinou, pivem a vínem se stoly div neprohýbaly. Chtěli však uspořádat ještě něco jiného, neobvyklého. Rozhodli se pro dělové salvy, petardy a rachejtle, prostě ohňostroj. Přípravy byly velkolepé. Sud se střelným prachem prozatím uložili do sklepa a oslavy začaly. Nejprve byla hostina. Pivo i víno teklo proudem. Když se ho u stolu už nedostávalo, poslal purkmistr sluhu do sklepa pro další. Ve sklepě byla tma, sluha musel jít s loučí, aby viděl. Když chtěl naplnit přinesené džbány, odložil hořící louč nešťastnou náhodou na přichystaný sud s prachem. Takový ohňostroj už Telč nezažila.

Dlouho si Telčané vyprávěli, jak páni radní oslavili narození posledního Rožmberka a jak i s konšely vyletěla do vzduchu celá radnice, pivo, víno i pečínky.

Za vlády Zachariáše z Hradce, když byl přebudován starý hrad na honosný zámek, dostalo i město novou tvář. Namísto starých zpola dřevěných domů vyrostly pěkné kamenné domy a také nová radnice, kterou se Telč chlubí dodnes.